Aktuality

Rozhovor s Jaroslavem Duškem a Pavlem Steidlem

Rozhovor s Jaroslavem Duškem a Pavlem Steidlem

Rozhovory 01/03/2010

někdy v září 2009
Rozhovor začal netradičně: Jaroslav Dušek a Pavel Steidl, zachyceni těsně po natáčení audioknihy Čtyři dohody, si spolu vystřihli kytarovou čtyřhru americké lidové. Za doznívajících akordů Domu U vycházejícího slunce pak nastal čas na otázky... Následující řádky představují nezkrácený přepis videorozhovoru.

Právě jsme dotočili audioknihu Čtyři dohody od Miguela Ruize. Kdy jste se oba dva s touto knihou poprvé setkali?
Pavel Steidl (PS) kývne hlavou směrem k Jaroslavu Duškovi (JD).
JD: Setkal jsem se s ní někde v knihkupectví, tak před pěti, šesti lety. Myslím, že zrovna čerstvě vyšla. Nepamatuji si přesně rok, ale zhruba pět let hrajeme Čtyři dohody na jevišti v divadle. Takže to muselo být někdy před tím.

Objevil jste ji sám?
JD
: Sám, líbila se mi její obálka. Tak jsem v tom začal listovat a říkal si, no, to bude zase nějaká blbost, jaké teď vycházejí, samé poučky, jak správně žít… A pak jsem si koupil a jedním dechem ji přečetl. Četl jsem to bez zastavení a ohromně mě to vzalo. Pak jsme s tebou (Karel Černošek – pozn. red.) dělali představení na Lávce (pražský Klub Lávka – pozn. red.).

A vy, Pavle?
PS
: Já jsem se s ní setkal právě na té Lávce (prstem ukazuje na Jardu Duška). Tudíž pro mě ji objevil Jaroušek. Takže jsem ji nejdříve slyšel ve tvém divadelním pojetí (pokývne na Jardu Duška), nesmírně pěkném a teprve potom jsem ji začal studovat. Říkám studovat, protože ji vlastně čtu až do dneška.

Co je této knize tak cenného? Proč ji máte rádi?
JD
: Asi ty čtyři dohody. Ty mi připadají takové docela dobré. První, druhá, třetí, čtvrtá, všechny čtyři, zejména pak ve vzájemné kombinaci…
PS: .. z nich vychází ty čtyři dohody…. No, asi ty čtyři dohody, že jo? (obrací se na Karla Černoška, odpovídá Jarda Dušek)
JD: Určitě.

Společně jste ji namluvili jako audioknihu. Jaké myslíte, že jsou výhody audioknihy oproti tištěné knize? Je tam nějaká přidaná hodnota, když knihu čtete a k tomu ještě hraje hudba?
JD
: Nevím, jestli to má výhody, ale myslím si, že nastala doba, kdy se zase vracíme zpátky k vyprávění příběhů, když jsme byli na dlouhá staletí zachváceni vizuálním vjemem. Od doby knihtisku jsme se soustředili na to koukat se na psané slovo, číst si to, až se z toho vyvinulo obrazové umění. Možná jsme během tohoto procesu pozapomněli na vyprávění příběhů, na mluvení, na vyprávění, kdy konkrétní člověk konkrétnímu člověku něco povídá do ucha, něco mu vykládá. Možná právě to může být přidaná hodnota: Že příběh zazní nahlas, že je vyprávěný hlasem. Ale někomu se to třeba bude víc líbit jenom tak čtené pro sebe …
      Samozřejmě to má výhodu pro nevidomé nebo pro lidi, kteří mají potíže se zrakem, to znamená, že neradi čtou, protože je to namáhá. A pak to může být pěkné třeba večer, před spaním, když si člověk lehne a pustí si příběh na usnutí. Jako to bývalo dřív pustit si nějaké vyprávění nebo pohádku - tak si místo toho pustit Čtyři dohody a u toho krásně usnout ...
PS: Nebo v automobilu… Ale tam bych tu knihu moc nedoporučoval… (uchopí imaginární volant, předvádí řízení a přitom pokukuje na sedadlo spolujezdce a čte v imaginární knize)
JD: Jako že usne? … Jo jasně, tam je lepší poslouchat než číst knížku… To je jasný, to máš pravdu, člověče…
PS: Já rád poslouchám mluvené slovo kdykoliv. Nechám ho sebou projít a dost často se ani nenamáhám ho chápat, to je zajímavé…
(Jarda Dušek náhodou drnkne o strunu své kytary a pak začne drnkat zcela úmyslně, tiše a podkresově. A takto drnká až do samého závěru rozhovoru…)
PS: (pokračuje) Nechám ho projít, jako to dělám s hudbou, ale pak najednou přijde moment, kdy to udělá CVAK (luskne prsty), a najednou vím. Pochopím. Nebo si myslím, že jsem to pochopil. A my jsme udělali takovou věc, takovou trošku habaďůru na posluchače, protože knížku vlastně nečte Jaroslav, ale čtu ji já…
JD: … a já hraju…
PS: … a Jaroslav hraje na kytaru, jak je teď dobře vidět (tento rozhovor je přepisem videorozhovoru - pozn. red.)…
JD: Ale to je tajemství, to bychom ani neměli říkat… Nenene, to by se vlastně neměl nikdo dozvědět…!

Jak se vám spolu dělá?
(vteřina ticha, oba po sobě pokukují)
PS: No… Mně se nedělá! (směje se)
JD: Jde to samo.
PS: Asi tak.

Jak dlouho se znáte?
PS
: Oběma nám muselo být tak osmnáct, devatenáct…
JD: … patnáct, šestnáct… (reaguje na vyřčené číslovky Pavla Steidla) Ještě míň!
PS: … počkej…
JD: … protože jsem se chodil koukat na Zelené peří …
PS: … a to muselo být tak v sedmdesátým sedmým roce…
JD: No, tak šestnáct!
PS: Nám bylo…? (přemýšlí)
JD: No! My jsme stejně staří... téměř… lišíme se jenom o pár měsíců… Myslím, že nám bylo šestnáct, sedmnáct, když jsem viděl Pavla Steidla s jeho bráchou, když tehdy hráli při Zeleném peří v Rubínu…
PS: … A to jsi už nosil montérky, to už jsi hrál, to už jste dělali Vizitu …
JD: To bylo později. Ale já jsem tě viděl ještě na gymplu.
PS: Aha!
JD: … během toho Zelené peří…
PS: … toho jsem si teda nevšiml…
JD: A pak, když jsme začali s Honzou Bornou hrát divadlo Vizita, tak tam s námi Pavel hrával. Takže už je to dávno, co jsme se setkali. Dávno již tomu.
PS: Dávno již tomu. Nicméně některé momenty (přemýšlí) mi dodneška zůstaly v hlavě dlouho viset. Třeba jak jsme jednou jeli do Teplic a ty ses v zatáčce vždycky schoval, že ji nechceš vidět (klopí hlavu a choulí se do sebe), a pouštěl jsi při tom volant… To byl velmi krásný moment…
JD: (usmívá se) Nemám rád zatáčky…

Kdybyste si mohli vybrat knihu, kterou byste rádi slyšeli načtenou jako audio, napadla by vás nějaká? Nebo nějakou, kterou byste chtěli spolu načíst…
JD: Anker Larsen, Kámen mudrců.
PS: (dlouze přemýšlí a nakonec zopakuje) Anker Larsen, Kámen mudrců….
JD: Neznáš?
PS: Neznám.
JD: To je skandinávský román, který tehdy zvítězil v soutěži ve dvacátých letech o nejlepší skandinávský román. Je to neuvěřitelná kniha… Ale je obsáhlá, je velmi tučná… Ale je překrásná!
PS: A takhle se vzdělávám (kyne k Jardovi). Protože pro mě to tenhleten chlapík vždycky objeví …
JD: Anebo Jeremy Narby, Kosmický had.
PS: (uznalé a naprosto odevzdané gesto směrem k Jardovi) Prosím…

Pánové, díky za rozhovor…



Pozn. redakce:
Pro osvěžení čtenářovy paměti přikládáme znění čtyř dohod, jak je sepsal don Miguel Ruiz, jak oběhly svět a oslovily srdce tisíců čtenářů a o kterých se praví, že nabízejí kód chování, který dokáže proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Dohoda první: Nehřešte slovem.
Dohoda druhá: Neberte si nic osobně.
Dohoda třetí: Nevytvářejte si žádné domněnky.
Dohoda čtvrtá: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete.
(don Miguel Ruiz: Čtyři dohody)

Rozhovor natočil: Karel Černošek

Přepsala: Kateřina Komorádová

Hledání

Benefiční audiokniha >

Benefiční audiokniha

Oblíbení interpreti >

Zdena Hadrbolcová Ladislav Lakomý Roald Dahl Richard Bach Róbert Roth

Výběr z fotografií

Hra o trůny

Nejprodávanější titul >
Hra o trůny
George R. R. Martin
čte František Dočkal

Odkazy
Audioknihy.net >
iliteratura - O literatuře ve světě a doma >
Projekt Rosteme s knihou >
ZenaVAute.cz - internetový magazín pro ženy za volantem >
Svět literatury >
Dětská tisková agentura >
Literární.cz - Server s českou literaturou >
Vaše literatura - literatura pro všechny >
Knihkupectví Svět dětské fantazie >
Nakladatelství a knihkupectví PASEKA >
Aletheia >

Komunita
Facebook >
Twitter >
RSS >
Newsletter >
Klub >