Interview s Alešem Procházkou

Aleš Procházka - „Vydal jsem se na neočekávané dobrodružství...“

Rozhovor u příležitosti vydání trilogie Pán prstenů.

Praha, 23. 6. 2014

Aleš Procházka ve studiu

 

Nad střechami v centru Prahy si pohrává letní slunko, vznáší se klábosení turistů v úzkých uličkách, nic z toho však neproniká do podkrovního nahrávacího studia pražské DAMU, kde panuje klid a ticho. Filmový a divadelní herec Aleš Procházka chvíli soustředěně hledí do textu před sebou, tužkou vyznačí několik poznámek. Potom opět začíná nahrávání. „Aragorn chvátal do kopce. Co chvíli se shýbal k zemi. Hobiti totiž chodí lehce a jejich stopy nepřečte snadno ani Hraničář....“ Jako mávnutím kouzelného proutku vše z okolí mizí, ustupuje do příšeří zvukové kabiny. Ocitáme se v dálné Středozemi, kde kouzelník Gandalf křižuje prašné cesty na svém bělouši a kudrnatý hobit Frodo kráčí za nejistým osudem.

U příležitosti vydání prvního dílu Tolkienovy trilogie Pán prstenů jsme Aleše Procházku, který je interpretem všech tří audioknih, požádali o krátký rozhovor. Ptali jsme se na jeho literární setkání s žánrem fantasy, na nečekané cesty i vztah k mluvenému slovu.

 

1. Pane Procházko, máte rád Tolkienův fantastický svět? Kdy jste jej pro sebe jako čtenář objevil?

Poprvé jsem se setkal s Tolkienovým Hobitem během studií na DAMU. Fascinoval mě nejen důkladně propracovaným smyšleným světem se všemi národy a jejich jazyky, kulturou i historií, ale i strhujícím, čtivým příběhem. Moc se mi líbilo i rozhlasové zpracování knihy legendárním režisérem, panem Jiřím Horčičkou. Až o mnoho let později jsem se dostal k trilogii Pán prstenů. Tak se stalo, že Tolkienovu světu jsem propadl až ve zralém věku.

2. Pán prstenů je velmi komplexním dílem plným pohádkových míst i hlubokých alegorií. Komu je podle Vás trilogie určena – dospělým, nebo dětem?

Vlastně jste svou otázkou i odpověděla. Pohádkovostí a mýtickým příběhem je lákavý pro děti a náctileté. A pak, pokud se ke knihám vrátíte v dospělosti, v každé etapě svého života v nich objevíte mnoho, co vám zůstalo v předcházejících obdobích ukryto.

3. Jste uznávaný herec, pracujete v divadle, natáčíte, máte zkušenost i s mluveným slovem. Jak se nahrávání ve studiu liší od kontaktu s živým publikem?

Živý kontakt s publikem a jeho reakce tvoří herci zpětnou vazbu, na kterou okamžitě reaguje. Každé představení je jiné. Co se nepovedlo dnes, povede se zítra. Představení i role se neustále vyvíjí. Co je jednou natočeno na jakýkoli nosič, je neměnné, bez možnosti opravy. To je ten zásadní rozdíl. Ale i práce před mikrofonem ve studiu je diametrálně odlišná. Například dabing není tak tvůrčí, tam se více méně musíte podřídit originálu (pokud chcete, aby byl dabing poslouchatelný - ale dnes už se dá poslouchat z dabingů opravdu málo co). Naopak práce v rozhlase – např. četba – je svobodnější a tak i mnohem více tvůrčí. Je koncentrovaná. Sedíte před mikrofonem ve studiu sám, pouze s textem, kdesi ve vedlejší místnosti režisér a zvukař, ve vaší představě posluchači.

4. Která z jedenácti postav Společenstva je Vám osobně nejbližší?

Těžko říct. Je to úžasná, rozmanitá partička a každý v ní má své nezastupitelné místo. Ale když mám vybrat pouze jednoho, tak asi Sam… ne, určitě Sam! Kdyby měl každý z nás aspoň špetku jeho zdravého selského rozumu, poctivosti, slušnosti a odvahy, bylo by na světě mnohem, mnohem líp.

5. Řekněme, že byste tak jako Frodo Pytlík byl jednoho dne postaven před výzvu prožít neočekávané dobrodružství. Vydal byste se na cestu?

Už jsem se vydal. Nahrávám Pána prstenů…

6. Posloucháte audioknihy? Myslíte si, že mluvené slovo je médiem 21. století?

Když je čas, tak poslouchám četby v podání starých mistrů, pánů Pivce, Brodského, Hrušínského, Vosky… Taková kvalita se už z nahrávek tohoto století neslyší. A mluvené slovo jako médium 21. století? Když třeba jedu autem a listuji stanicemi, nebo když v noci přepínám televizní programy, tak všude se jen mluví, mluví, mluví (navíc špatně česky) a nic se neříká. Takže pokud na vás někdo bude v 21. století mluvit hezky česky a bude se vám snažit něco říct, třeba budete ochotni i naslouchat. Záleží jen na nás a na tom, k čemu povedeme naše děti.

7. Co byste titulu popřál do vínku?

Co nejvíce posluchačů ochotných naslouchat.

 

Děkuji za milý rozhovor,


Karolina Srncová

Aleš Procházka (1963)

Po absolvování DAMU se stal členem souboru Činoherního studia Ústí nad Labem, dále působil v Městském divadle v Kolíně a hostoval ve dvou inscenacích v pražském Činoherním klubu. Šestnáct let strávil v Divadle pod Palmovkou, kde sehrál desítky rolí, například Jakub v dramatu Jakub a jeho pán (M. Kundera), de Valmont v Nebezpečných vztazích (Ch. Hampton). V sezoně 2008/2009 se stal členem MDP. Jeho tvář znají diváci z TV seriálů Bambinot a Ordinace v růžové zahradě. Mimo divadlo se nejraději věnuje rozhlasu. V dabingu propůjčil svůj výrazný hlas mnoha hvězdám – Tomu Hanksovi, Kevinu Spaceymu, namluvil i agenta Coopera v kultovním Lynchově seriálu Twin Peaks.

 

Trilogie Pán prstenů

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem...

V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.

Vydavatelství Tympanum vydalo trilogii Pán prstenů jako nezkrácenou četbu. Putování Froda Pytlíka z malebného Kraje k Puklinám osudu trvá napínavých 59 hodin. Vedle charismatického vypravěče Aleše Procházky posluchače příběhem provede i atmosférická hudba Jana Koukala a Pavla Hlaváčka.